Kroměříž 2012
V sobotu 4. Srpna se část týmu zúčastnila tradičního srazu historických vozidel pod názvem Veteránem nejen Kroměřížskem. Letošní ročník probíhal již od cesty na Kroměřížské náměstí bez problémů.
Po přihlášení jsme si prošli náměstí a zjistili jsme, že je zde ještě víc veteránů než v loni a nebyla nouze o pořádné historické skvosty jako například Aero Minor ale i jeho předchůdce Jawa Minor nebo nádherný Jaguár. Samozřejmě probíhala i technická debata jako například, jestli je možné, aby tak staré šasi náklaďáku mohlo mít v té době na poloosách klouby typu Löbro ,ale nakonec jsme se shodli, že by to jinak vyřešit nešlo tak jsme „odborně“ uznali, že je to správně :-).
Před polednem jsme vyrazili na první kolo, které letos pořadatel pojal trochu jinak a to tak, že se jela jakási jízda pravidelnosti, kde si posádka určila přesný čas návratu na náměstí a to musela dodržet s podmínkou, že se při návratu nesmí zastavit v Kroměříži. Dušan s Pepou dojeli přesně na minutu, posádka Machoňů taky, i když před tím musela projet půl Kroměříže navíc aby jim to vyšlo, ale posádka historického rally speciálu jezdila hodnou chvíli po kruhovém objezdu aby prodloužila svůj návrat a stejně přijeli předčasně hold závodnička no. Po splnění ještě dvou dalších úkolů což bylo zastavení zadními koly na bílé čáře a přejetí pravými koly přes asi dva metry dlouhé prkno, jsme zaparkovali a šli na dobrý oběd s příjemnou obsluhou, ale i nepříjemnými hosty kdy jedna paní nedokázali pochopit, že to ho má personál hodně.
Po obědě jsme vyrazili na druhou etapu, na které se plnili dva zvláštní úkoly, jedním bylo sestřelení plechovek prakem za pomocí spojovacího materiálu, jako jsou šrouby a matice. Tady se Pepovi jako jedinému z týmu a jednomu z mála podařilo sestřelit plný počet a tím na sebe proflákl, že v mládí s touto zbraní určitě nejednou něco rozbil. Ale ani ostatní členové týmů nezůstali výrazně pozadu a třeba u Máčalů, předvedli, že se dá střílet i kolektivně každý půlku. Po té jsme přejeli na další stanoviště a tam se zasekávala sekyra do terče, přiznávám, že jsem pochyboval o Dušanově fortelu, protože přece jen kde by Pražák přišel k sekyře že, ale vyrazil dech mně i ostatním a zasekl tento nástroj dvakrát přesně do středu, ostatním se podařilo úkol splnit také.
Po dojetí tohoto soutěžního kola na nás čekala již jen spanilá jízda Kroměříží a vyhlášení výsledků.
Co dodat závěrem byla to příjemně prožitá sobota, užili jsme si spoustu legrace a již se nemůžeme dočkat příštího ročníku.
JV