Srazy veteránů Holešov a Kroměříž

První prázdninový víkend jela část našeho týmu konkrétně Pepa,Petr zvaný „Krtek“ a děda Machoň, na sraz veteránů do Holešova. Děda jel se svou krásnou  Škodou 100,  Petr jel se svou replikou závodní Škody 1000 MB a Pepa vezl „Krtkovu“ Škodu 110 , jako dědův spolujezdec jel jeho vnuk Dan.. Po příjezdu jsme se přihlásili a po té jsme šli na burzu, kde ten nejzkušenější z nás objevil inzerát na prodej Jawy 250 , ihned se domluvil s majitelem, že hned další týden si pro ni dojede. Nakonec nezůstalo jen u jedné a z Olomouce dovezl ještě krásnou ČZ 250 a rozšířil tím svoji sbírku veteránů o další dva kousky. Sraz pokračoval prohlídkou historických skvostů a neodmyslitelným zvěřinovým gulášem i když doteď mi není úplně jasné proč na nás místní poštěkávali.( možná protože chutnal i jejím psům J ). Celý den jsme zakončili spanilou jízdou Holešovem kde Petr dokonale prověřil funkčnost svých fanfár.

V Holešově jsme dostali pozvánku na další sraz který se konal v polovině prázdnin v Kroměříži, tak jsme tam pochopitelně nemohli chybět jen naši sestavu doplnil Dušan zvaný „Pražák“ nebo důvěrněji „Pražáček“. Lákalo nás to hlavně protože součástí srazu byla i orientační jízda a jak Pepa prohlásil v Kroměříži jsme se ještě netratili tak jedem

.

Osazení vozů vypadalo následovně Děda Machoň s Danem v jednom voze a protože Dušan se dal slyšet že „s tatou prostě nejede“, tak druhá posádka byl Pepa s Dušanem. Petr jel sám protože ho nechal na holičkách jeho stabilní spolujezdec který jel raděj s rodinou na dovolenou ,tím ovšem přišel o hodně.

Hned po ránu na čerpací stanici se Pepa s Dušanem shodli na tom, že ta „skvělá“ desetikilová a nedobově vyhlížející koncovka nemá dlouhého trvání. To ovšem ještě netušili jakou měli pravdu a jak  krátkou dobu se koncovka na výfuku udrží. Jízda začala hodně dramaticky poněvadž hned při odjezdu s čerpací stanice zůstala Pepovi v ruce klička od okna a protože po ránu bylo chladno museli okno zavřít. I přesto, že dávali světelnými signály jasně na vědomí, že je něco v nepořádku a že musí zastavit, tak zbytek výpravy jim ujel. Po krátké zastávce u školy v Otrokovicích a zavření okna pomocí devíti-milimetrového klíče vyrazili dál. Ale pokud se něco má pokazit tak se to stane když je to nejméně potřeba. Hned pár metrů za Otrokovicemi „Pražák“ náhle zvolal „ty vole ztratili jsme kousek auta“, chvíli trvalo než zastavili protože nebylo kde a ještě delší dobu než onu věc ve vysoké trávě našli. Byl to kousek slavné koncovky který  upadl ve sváru a aby to nebylo jen tak něco běžného tak ještě poskákal přední kapotu autu jedoucímu za jejich veteránem. Protože z výfuku trčelo jen torzo koncovky tak ho Pepa ihned odmontoval aby nemělo stejný osud jak jeho první lauf a ještě nemuseli někomu platit novou kapotu. No hold z veterána sem tam něco i odpadne má na to již právo

Po příjezdu na místo jsme se šli přihlásit a příjemným zjištěním bylo, že máme všichni stejnou trasu a tak jsme mohli orientační jízdu absolvovat v závěsu. Na první kolo jsme se vydali na holešovskou stranu a hned první zastávka byla v Roštění. Vesnice slavila 870 let vzniku a tak jme se tam trošku zasekali při plnění úkolů,což bylo zodpovězení několika otázek které se týkali právě této obce. Dalším úkolem o pár kilometrů dále byla jízda na čas na mopedu Stadion. Kdo si nechal moped nastartovat jako děda tak dostal jen 2 body při dosažení určitého času a nebo jen 1 bod když nesplnil časový limit, to se ale dědovi nestalo bravurním průjezdem otočky za pomocí driftu předního kola zajel skvělý čas a tak si připsal body 2. Kdo si „oddřel“ trasu jako krtek s Dušanem bez motoru tak dostal body 3 . Nutno dodat, že to chvíli po krtkovém dojezdu vypadalo, že se o něj pokouší další mrtvice a že přijde na řadu resuscitační rouška z lékárničky, ale dobře to dopadlo rozdýchal to a hlavně trasu zajel v lepším čase než jeho syn pražáček což byla i jistá satisfakce za řeči které si musel vyslechnout i hned po projetí cílem za své dechové potíže.Klobůk důle jak říkáme na Moravě.

Po té jsme se dostali na kroměřížské náměstí kde jsme odstavili stroje a šli na skvělý oběd do místního hotelu.

Další kolo sedl za volant Škody 110 Pepa aby si zavzpomínal na své oficiální řidičské začátky a vyrazili jsme na další část orientační jízdy směrem na Morkovice. Prvním úkolem druhé rundy byl hod pet lahví na cíl, tedy přesněji do kyblíku. Tady je třeba si přiznat, že zde má náš tým obrovské rezervy protože padl jen jediný přesný zásah a ten měl Pepa. O nějaký ten kilák dál se zase na čas šroubovali svíčky do hlavy z fichtla, zde kraloval děda Machoň jako zkušený mechanik si skvělým časem zajistil  plný počet bodů, kdo umí ten umí .

Sraz jsme ukončili opět spanilou jízdou tentokrát Kroměříží. Z neznámých důvodů krtek nepoužil svoje fanfárky ,my ostatní jsme ho ale zastoupili a troubili i za něj.

Padlo rozhodnutí že příští rok nesmíme na obou srazech opět chybět, protože u obou akcí šlo hlavně  o skvělou zábavu a krom toho bylo nádherné počasí tak není důvod pochybovat o tom že pojedeme.

                                                                                                                                  JV